Partnerství měst Sokolov a Schwandorf
Bavorsko, konkrétně jeho část Horní Falc, a Západní Čechy jsou odděleny vrchovinou Český les (německy Oberpfälzer Wald což opět přeloženo je Hornofalcký les). Vztahy mezi těmito regiony byly po staletí komplikované. Západní Čechy jsou poprvé písemně zmíněny v kronice merseburského biskupa Thietmara (Dětmara) sepisované mezi lety 1012 až 1018, kdy autor líčí útěk Jindřicha, knížete Bavorského: „Roku 976 Jindřich, kníže bavorský, zbavený cti i statků, prchl do Čech. Císařem uspořádané silné vojenské tažení bylo knížetem Boleslavem očekáváno a nejenže se mu nepodařilo proniknout kupředu, nýbrž celé to velké bavorské vojsko, které přišlo císaři na pomoc a utábořilo se blízko plzeňského hradu, Boleslavovi bojovníci lstí zahubili. Večer se Bavoři koupali, aniž zajistili svou bezpečnost strážemi, když vtom se objevil obrněný nepřítel, pobil je nahé ve stanech a pobíhající po zelenajících se lukách a se vší kořistí se s radostí a bez úhony vrátil. Když císař uslyšel o takovéto porážce svých mužů, neviděl jinou možnost než se vrátit zpět k svému městu, které se jmenuje Cham.“
Takových útěků z jedné či druhé strany hranice, kdy vlivní a majetní šlechtici narychlo opustili své statky a zachránili alespoň holý život, se událo mnohem víc. Také jedním ze zlomových okamžiků, které v konečném důsledku vedly k založení našeho Kapucínského kláštera v Sokolově, byl útěk Jana Albína Šlika po bitvě na Bílé hoře v únoru 1621 do Bavorska.
Dalším významným milníkem byl rok 1945. Po skončení druhé světové války došlo k odsunu, vlastně k vyhnání, původních německých obyvatel Sokolova a Sokolovska. Část obyvatel odešla do právě vznikající tzv. východní zóny, pozdějšího východního Německa (NDR), větší část do západní zóny (NSR). Jejich začátky ve válkou zdevastovaném Německu byly velmi obtížné. Falknováci (původní jméno Sokolova byl Falkenau an der Eger, česky Falknov nad Ohří) byli roztroušeni po celém Německu a každý se snažil postarat se o svoje živobytí, ale také přispět k znovuobnovení německého hospodářství. Také začaly první pokusy o vznik spolků obyvatel vyhnaných u konkrétních míst a německá města s větší koncentrací takových obyvatel přebírala tzv. kmotrovství (Patenschaft) a stávala se kmotrovskými městy (Patenstaedte). V polovině padesátých let dvacátého století se dokonce kmotrem Falknováků mělo stát město Wetzlar v Hesensku. Těsně před podpisem bylo však nakonec vybráno město Schwandorf. Hlavním důvodem byl argument, že jde o město, kde „lidé rozumí našemu egerlandskému dialektu a také podobně hovoří“. V roce 1959 tak došlo k podpisu smlouvy o kmotrovství. Později, konkrétně 15. 9. 1963, potom došlo ve Schwandorfu k založení Heimatverband der Falkenauer e.V. (Krajanské sdružení Falknováků), které sdružovalo občany bývalého okresu Falknov.
Ani náboženské rozdíly, ani války či železná opona nedokázaly nakonec rozdělit přátelství Čechů a Němců a dne 17. 4. 2000, kdy překonat hranici mezi regiony už pár let bylo rutinní záležitostí, došlo k podpisu partnerské smlouvy mezi městy Sokolov a Schwandorf. Ve spolupráci mezi městy hrálo velkou roli i krajanské sdružení. V roce 2012 byla spolupráce obou měst oceněna cenou Centra Bavaria Bohemia „Brueckenbauer – Stavitel mostů“. Těch spojovacích můstků mezi městy Sokolov a Schwandorf je samozřejmě více. Obě města a jejich okolí spojuje hnědouhelný průmysl a dnešní zahlazovaní těžby vytvářením umělých jezer. Na konci války, konkrétně 17. 4. 1945, se obě města stala cílem náletů amerického letectva a byla významně poškozena.